psg-soutez.png

Historie hokejového Zlína - reportáže - Reportáž ze stadionu: perlu v prstenu lesů jezdili obdivovat i ze zahraničí
Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


Reportáž ze stadionu: perlu v prstenu lesů jezdili obdivovat i ze zahraničí

13. 2. 2017

img_3377.jpgNa gottwaldovský zimní stadion se jezdí dívat odborníci z celého světa. Američané, Švédové, Norové… To jen namátkou. Pokyvují uznale hlavami a hlavně je zvedají ke střeše. V poznámkových blocích se přitom objeví: vlastní střešní konstrukce 160 tun, celá střech 350 tun, krytina plech, podklad polystyren.

K tomu připisují jméno konstruktéra: ing. Josef Zeman z Prahy. I osvětlení se líbí. Je nejsilnější v Československu a snese světové parametry – 800 luxů.

Poté hosté usedají. Modré a červené lavice i křesílka jsou z houževnatého PVC.

Také novinka.

Pak už obdivují všechno. Od bazénku až po saunu a dokonalou ordinační místnost nebo vkusnou odpočívárnu.

Jeden ze zahraničních návštěvníků prohodil: „První zimní stadion, který nevhlíží jako mrazící tunel, ale je pravou perlou v prstenu lesů!“

Laik žasne, odborník se diví. Jediní, kteří nežasnou a vůbec se nediví, jsou Gottwaldovští. Berou to jako samozřejmost. Je to jejich „zimák“.

Hokejoví diváci (vlastně lépe řečeno deset tisíc gottwaldovských fandů) jsou poněkud jiní než jinde. Léty vypěstovaná přesná docházka ke strojům a pásům je znát i při nástupu na ligu.

Začíná se v 18 hodin?

Pak v 17:55 je hlediště obsazené a před branami ani noha. V 18:00 zazní hvizd rozhodčího, jehož ozvěnou je mohutné „Do toho, do toho.“

Snad nejlépe vystihl návštěvníky Karel Vosátka, náš krasobruslařský expert: „V Gottwaldově se ukázněně i hvízdá!“

Je konec třetiny, je přestávka odchází se do černé noci na cigaretu a na kus řeči, v kuloárech pod širým nebem, na čerstvém vzduchu. Stál jsem po první třetině utkání domácích s Pardubicemi.

Na ukazateli svítilo 0:4.

Nikdo ani pod anonymitou tmy nevěšel trenéra za něco někam, jak bývá zvykem, nikdo nenadával hráčům nicnedělačů a darmojedů. Hovořilo se objektivně o špatné práci obrány o neobsazování křídel, o pomalosti, i o tradiční smůle na ty perníkáře. Rozmluva končila tím, že by snad bylo lépe jít na pivo, než se koukat na katastrofu a ničit si nervy. Jenže… za chvíli se všichni vraceli dovnitř a začali povzbuzovat.

A chlapci v modrých dresech se rozehráli, snížili na 2:4 a už, už se zdálo… Nevyšlo to. Žádná hrůza, žádné neštěstí.

Slyšel jsem jen jednoho nevěřícího po té porážce 3:7. „Už mne tady nikdo neuvidí!“ Dostal jsem zajímavou odpověď:

„Ty už jsi jako Eda Ermacora. Ten tohle říká od doby, co se staví tenhle stadion, a taky to nikdy neudělá!“

To je patrně gottwaldovské zaklínadlo.

Ermacora je zástupcem hlavního investora, proto všechny starosti padají na jeho hlavu. Tu větu, že už ho nikdo nikdy neuvidí, jsem slyšel za odpoledne třikrát. „Příští týden hrajeme s Kladnem. Na ty máme štěstí,“ řekl pak při odchodu.

Tak zase příště.

Snad se už brzy nebudou jezdit dívat odborníci jen na krásný stadion, ale i na vynikající hokej.

13. října 1965, časopis Stadion

 

Náhledy fotografií ze složky Zimní stadion Luďka Čajky