Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


Švédský zápisník Vladimíra Kobranova: O mléce, Sternerovi i tisících kilometrech v luxusu

18. 7. 2018

Z cesty jsme měli největší obavy. Únava přece jen bývá značná a v mnohých případech nastupovali naši chlapci na led přímo z vlaku. Bohužel, právě před utkáními s nejsilnějšími soupeři proti Moře a v Göteborgu s Västrou Frölundou museli absolvovat i nejobtíženější úseky dlouhé 400, respektive 300 kilometrů.

154.jpgKdyž jsme si představovali, jak dlouhé úseky mezi jednotlivými místy budeme nuceni absolvovat vlakem, jímala nás hrůza. Ale když jsme poprvé do toho švédského vagónu nastoupili, už jsme se trochu uklidnili. To nebyla jen perfektní čistota, ale i komplexní komfort, takže si člověk připadal jako v moderním bytě na kolejích.

Našli jsme v nich křesla se sklopenými opěradly, zvláštní místo vyhrazené pouze zavazadlům, oddělenou šatnu s ramínky, obloženými kůží. Stejně perfektní bylo vybavení zvláštních kupé pro matky s dětmi, kde jsou instalovány dokonce skládací kolébky a samozřejmě přebalovací stoly.

Souvisí to i s hygienickými a sociálními zařízeními stejně jako s fontánkami na pitnou vodu, kterých je v každém voze několik i s jednoúčelovými speciálními pohárky. Napít se člověk mohl v klidu bez držení a obav, že by ho snad prudké pohyby vlaku „vyhodily ze sedla“. Buď je železniční spodek tak pevný, nebo vagony tak skvěle pérované, ale opravdu se nic ani nehnulo. I tak ale bylo cestování únavné. Vždyť jsme teprve 27. prosince přijeli do města Umea a hned večer hráli první utkání. Stále jsme cestovali vlakem, poté nám přislíbili autobus. I tak ale jsme museli každý den překonávat velké vzdálenosti.

 

156.jpg

A ještě něco: v osamělém oddíle pověšený kabát by tam zřejmě člověk našel i třeba za dva dny, nikoho ani nenapadne všímat si cizích věcí…

Velmi dobře se o nás po celou dobu pečoval „náš“ Jürgen, jinak zástupce švédské cestovní kanceláře Intertours Jürgen Schafenort. Ten se také už po prvních hodinách našeho pobytu ve švédské metropoli Stockholmu postaral o naše přeorientování - na mléko.

To jsme měli k snídani, obědu i k večeři. To by ještě před časem bylo u některých jen důvodem k pousmání. Ale ve Švédsku chlapci mléko pili, sami je žádali a jak si na něm pochutnali! A žádné skleněné láhve, vše ve speciálním papírovém balení, které se po vyprázdnění odhodí do koše.

Jinak byly středem pozornosti naší obliby u jídelního stolu výborní bifteky, silné husté polévky a mléčné omáčky, připomínající naši svíčkovou na opravdově husté smetaně.

Chlapci ale udělali pro hokej maximum, přestože nemají s takovými těžkými zájezdy většinou ještě zkušenosti. Projevilo se to hlavně v jejich soustředění na jednotlivá utkání a dostatku bojovnosti - i když někde, zejména v Moře, kde proti nám nastoupili domácí s pěti reprezentanty, jsme pocítili doslova pravou švédskou tvrdost.

Chlapci udělali maximum nejen na ledě, ale i svým vystupováním, o čemž svědčí uznalé ohlasy švédského tisku. Denní noviny o našem pobytu přinášejí velmi rozsáhlé články doplněné o fotografie hráčů a záběry z utkání. Noviny píší, že dobře reprezentujeme československý hokej.

161.jpgZájezd nebyl v porovnání s cestou takové Sparty do NSR a Švýcarska, nebo jihlavské Dukly do Švýcarska nijak oddechový. Nakonec pět vítězství ze sedmi utkání je na první severský zájezd bilance vskutku úspěšná. Zápasům přihlíželo v průměru 2000 diváků, utkání s Rögle BK přes 3000. I ve Švédsku chodí víc diváků na ligu.

Z té spousty dalších osobních krásných zážitků vzpomenu alespoň tři: Setkání s koučem Lundströmem proti kterému jsem hrával v reprezentačním dresu už v letech 1946-49 a který nevěděl, co dříve celé výpravě by snesl. Setkání s manažerem Sternerova mužstva BK Rögle Pele Berkströmem, majitelem továrny na kosmetické přípravky, které se chlapcům postaral o vytoužené voňavé drobnosti pro manželky. Až po vlastní setkání se samotným Ulfem Sternerem, který proti nám sice nehrál, protože je po operaci menisku, ale do Vídně prý určitě pojede. Na rozloučenou přinesl chlapcům deset krásných hokejových helem, aby na něj měli nějakou vzpomínku.

A poté nelze zapomenout také na Silvestr v Moře, kde tamní hoteliér pozval celou naši výpravu na terasu svého objektu, kde si jednotlivé hráče rozebraly švédské rodiny. A kde po půlnoci a po švédské novoroční písni zazpívali naši chlapci s dojetím československou hymnu a provolali slávu Švédsku a jeho hokeji. Majitel hotelu také pozval celý kolektiv na malý banket. Všichni jsme byli mile překvapení.“

Vyprávění Vladimíra Kobranova zpracoval Vladimír Vojta (úprava a doplnění Daniel Ostrčilík)

 

Když se v Örebrö stal z Kožely brusič bruslí

„V Gottwaldově nás přijal spací vůz v 21.30 hodin 24. prosince. Z pražského nádraží nás Metropol expres přepravil k večeru příštího dne do Berlína. Do odjezdu se trochu procházíme městem, poté řešíme malé překvapení, když místo místenky do spacího vozu zaplacené předem panem Petersonem, disponentem Skandinavian Tauring průvodčí znova prodal. Nakonec jde dvanáct hráčů na lůžka a ostatní se pokoušeli spát vsedě.

Když nás v Kamenici naložili i s vagony na loď, jdeme si na palubu protáhnout kosti. Jsou tu pohodlná sklopná sedátka, v nichž po prohlídce lodi trávíme zbytek čtyřhodinové cesty po moři. Noc pěkně uběhla a ráno se po celních formalitách ocitáme v nejjižnějším švédském přístavu Tellenborg.

Odtud je už jen skok do Malmö, kde celé turné po Švédsku začínáme i končíme. Na nádraží nás už čeká náš průvodce pan Jürgen Scharfenort, který nás provází a stará se o naše pohodlí po celý pobyt.

 

157.jpg

Ve vlaku směrem na Stockholm žasneme nad pohodlím a čistotou. V jídelním voze nemusíme mít obavy, že se na stolku něco rozleje. Není potřeba ani kroužků k uchycení láhví s nápoji. Tady se potkáme se švédským zvykem pití pořádné dávky mléka při každém jídle. Bylo v impregnovaných papírových pytlících, neměli jsme k němu zpočátku důvěru, ale i my jsme se naučili pít mléko, takže jsme po pivu ani nezatoužili. Mléka a dobré sodovky jsme pak užili opravdu dost. Upřímně řečeno, švédské pivo se ani dost dobře nedá pít.

Po celodenní jízdě jsme k večeru ve Stockholmu, máme asi čtyři hodiny na prohlídku vánočně osvětleného hlavního města. Díváme se do výlohy a dáváme za pravdu spolucestujícím Němcům, že Stockholm je nejdražším městem na světě.

Znovu jsme ve spacím voze na další cestě do Umea, místa našeho prvního zápasu. Ve švédských spacích vozech se jede velmi dobře, neboť jízda je velmi klidná. Město Umea nás vítá druhý den ráno spoustou sněhu, ale mírnou zimou. Po ubytování v pěkném hotelu na břehu zálivu si jdeme prohlédnout město, i když máme za sebou téměř 2400 kilometrů cesty. Po obědě nás vítá v hotelu s kyticí karafiátů prezident klubu.

Odpoledne si prohlížíme halu, postavenou v lese asi půl hodiny z centra města. Ve všední dny se zde hraje až v 19.30 hodin, takže po utkání jsme se dostali do postele až po půlnoci. A ráno v deset hodin jsme už vyrazili do městečka Timra, vzdáleného asi 270 kilometrů.

Městečko má asi 12 tisíc obyvatel (v roce 2010 mělo 10 tisíc), my jsme bydleli v malém, velmi pěkně zařízeném hotelu. Ve sportovní hale vzdálené asi čtyři kilometry, hráči trochu trénovali a večer se hrál zápas. Druhý den časně ráno málo vyspaní jsme sedli do vlaku do Falunu, vzdáleného asi 180 kilometrů. V připraveném autobusu Skandinavian Tauring jsme pak projeli zbytek zájezdu. Z Falunu do Mory, místa našeho dalšího zápasu to bylo asi 50 kilometrů. Přijeli jsme v 17 hodin, něco pojedli a šli opět na led. Únava z cestování, nepřízeň rozhodčích a velmi hrubá hra domácích vykonaly své. Utkání jsme prohráli.

Silvestra jsme zde prožili v hotelu na břehu jezera Siljan. Majitel hotelu, hokejový fanda, nás pozval na oslavu Silvestra ve svém hotelu bez vstupného, ovšem každý za své. Z počátku jsme zde byli trochu nesví, ale poté se zábava rozproudila. O půlnoci jsme na přání zazpívali hymnu, za kterou jsme sklidili velký aplaus. Na Nový rok nás čekalo utkání, takže jsme šli brzy spát.

Do města Avesta, vzdáleného asi 150 kilometrů jsme dojeli před polednem. Ubytování v penzionu na břehu řeky, odpoledne prohlídka města a v 17 hodin utkání na otevřeném kluzišti. Stává se tradicí, že až ve druhé třetině shazují hráči únavu a začínají hrát naplno.

Ráno už zase sedíme v autobusu a opět je před námi 180 kilometrů do města Örebrö. Toto výstavní město se 60 tisíci obyvateli jsme měli možnost si prohlédnout, neboť jsme hráli až druhý den večer. Na stadionu jsme místní pořadatele poprosili, aby hráčům nabrousili brusle. Až druhý den večer před utkáním se dozvídáme, že nám nemohou vyhovět, jelikož mají pokaženou brusku.

Sehnali jsme tedy ruční brusku a zatímco Bohuš Kožela v brusírně jako oddílový brusič tužil. polovina mužstva hrála, a náhradníci s vedoucím běhali mezi dílnou a střídačkou a nosili brusle. Tak se stalo, že Zdeněk Poláček hrál osm minut bez střídání. Bohuš Kožela byl zpocený víc, než kdyby hrál mistrák. Až od poloviny utkání jsme hráli kompletní. To byl větší nervák, než samotné utkání, které jsme stejně vyhráli.

160.jpg

V hotelu jsme ke svému zklamání dostali k večeři rybu ve zvláštním nedefinovatelném obložení, kterou nejedl ani Jürgen. Hlad jsme zahnali šunkou a bílou vekou a dávkou mléka. Ráno v devět hodin jsme nasedli opět do autobusu a vyrazili do 330 kilometrů vzdáleného Göteborgu. Hráli jsme hned po příjezdu večer na otevřeném kluzišti na fotbalovém stadionu, osvětleném reflektory na stožárech. Je to sice velmi intenzivní osvětlení, které hráče oslňuje. S mistrem Švédska z roku 1965 Västra Frölunda se sedmi reprezentanty jsme sice prohráli 1:3, ale bylo to naprosto vyrovnané utkání. Nebýt velké únavy z cestování, mohli jsme klidně vyhrát.

Po odpočinku v Göteborgu jsme ráno vyjeli do předposlední zastávky zájezdu, Angelholmu, vzdáleného asi 80 kilometrů, kde jsme druhý den hráli s místním IK Rögle. Hraje v něm populární Ulf Ivar Erik "Uffe" Sterner a trénuje je bývalý reprezentant Švédska Tord Lundström. Proti nám však nehrál, neboť je po operaci. Naši hráči po poměrně dobrém odpočinku vyhráli po pěkném zápase před návštěvou čtyř tisícovek diváků celkem hladce. 

Tímto utkáním zájezd do Švédska skončil. Jelikož jsme najezdili více než 5000 kilometrů, byl velmi náročný. Ve Švédsku jsme zanechali velmi dobrý dojem i vystupováním, proto nás pan Peterson pozval na září znovu a ještě výhodnější zájezd. I v nás zanechal mnoho krásných dojmů a budeme na něj dlouho vzpomínat.

Zaznamenal pro Kovák Štěpán Bílý, hospodář klubu

Výsledky turné po Švédsku

27. prosince 1966 Umea - TJ Gottwaldov 2:3 (1:2, 1:0, 0:1)

29. prosince 1966 Timra - TJ Gottwaldov 5:7 (1:5, 0:1, 4:1)

30. prosince 1966 Mora - TJ Gottwaldov 7:2 (2:0, 2:0, 3:2)

1. ledna 1967 Avesta - TJ Gottwaldov 2:4 (1:2, 1:2, 0:0)

3. ledna 1967 Örebrö - TJ Gottwaldov 3:7 (0:2, 0:2, 3:3)

4. ledna 1967 Västra Frölunda - TJ Gottwaldov 3:1 (2:0, 1:0, 0:1)

5. ledna 1967 Rögle - TJ Gottwaldov 2:4 (1:1, 1:2, 0:1)

Celkové skóre: 28:24 pro TJ Gottwaldov (12:8, 7:6, 9:10)

Střelci: Bavor 7, Trtílek 5, Baumruk 4, Kašťák 4, Jiří Poláček 4, Heim 1, Šíma 1, Maršík 1, Tomaník 1.