Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


img_0101.jpgPět minut před třetí sirénou za stavu 1:1 neudržel nervy a vynadal rozhodčímu Bolinovi, který mu napařil osobní desetiminutový trest. Naskočil na závěr prodloužení a v čase 68:35 rozhodl první čtvrtfinále play-off s Plzní.

V euforii vylezl na mantinel, roztáhl ruce a Zimní stadion Luďka Čajky mohl explodovat.

Fanoušci měli svého krále. Josefa Štrauba.

Tohle byl srdcař, dříč, bojovník, ale i nervák a provokatér. Jindy zase neproměnil nájezd, zlomil hůl o mantinel a šel si zase odpočinout. „Nejsem žádný rváč, ale rozčílím se docela snadno,“ vykládal kdysi pro magazín Volno. „Rozproudí se mi krev. Hlavní je, aby se soupeři trochu lekli. Čím víc, tím líp.“

Říká, že se vytočí snadno. „Především, když se týmu děje nějaká křivda. Neodpíská evidentní faul, neuzná regulérní gól, špatně posoudí ofsajd... Je toho hodně,“ povídal Štraub, který posbíral ve žlutomodrém dresu 921 trestných minut a je čtvrtým nejtrestanějším hráčem Zlína v dějinách.

Fanoušci ve Zlíně ho milovali, téměř deset let jim s číslem 10 na zádech předváděl své emoce, svůj oheň.

Čtyř sezony v letech 1993 až 1997 dokonce dělal kapitána. „Ten má jako jediný povolené diskuze s rozhodčími. A to pro mě není. Stejně se kolikrát neudržím, abych nevybouchnul,“ vysvětloval proč se vzdal céčka na dresu a přišili ho Miroslavu Okálovi.

Zatímco ve ze Zlíně byl miláčkem, publika, především v nedalekém Vsetíně na něj plivali a polévali pivem. „Kdykoliv jsem do Zlína přijel i jako soupeř, lidé mě brali a fandili mi. Některý hráč je hold oblíbený, jiný ne. Já jsem se asi divákům líbil. Dávají mi to dodnes najevo,“ vykládal Štraub, který se do paměti všech fanoušků zapsal ve čtvrtém a posledním duelu finálové série, kde z půlmetrového ofsajdu vyrovnal na 1:1. Akci dokončil, jelikož sudí hru nepřerušili a strhla se řežba.

„Nejsem si ani vědom toho, že by šlo o ofsajd. Neslyšel jsem písknutí sudího, tak jsem pokračoval ve hře. A že jsem dal gól do prázdné brány? Roman Čechmánek měl být připraven, měl chytat,“ smál se s odstupem patnácti let při vzpomínce na první valašské finále v rozhovoru pro web Vsetína.

„Myslím si ale, že jediný rok, kdy jsme mohli Vsetín připravit o titul, bylo finále v roce 1995. Tehdy Vsetínští ještě neměli tak špičkový mančaft jako později. Ale Čechmánek to vzadu prostě zavřel, vychytal nás,“ uznal Štraub, který s beranem na hrudi odehrál 414 zápasů a vstřelil 123 branek a nasbíral celkem 331 kanadských bodů. 

Štraub: Zlín je pro mě srdeční záležitost

josef-straub-a-pavel-patera.jpg

S hokejem začínal v rodné Příbrami, kde jej v pěti letech přivedl otec na zimní stadion. Až do roku 1985 působil v Příbrami, za kterou už v šestnácti naskočil do seniorského hokeje ve třetí nejvyšší soutěži. Poté narukoval do VTJ Tábor a v sezoně 1986-87 s ní vybojoval postup do druhé nejvyšší soutěže, kterému pomohl 44 body ve 28 zápasech. Zbystřila prvoligová Jihlava, která povolala mladého Josefa na vojnu a ihned v sezoně následující bronzovou medaili. Zásadním však byl pro Josefa Štrauba rok 1989. Přestoupil totiž do tehdejšího Gottwaldova, kde zůstal s výjimkou ročního působení v Třinci plných deset let.

„Právě ve Zlíně jsem se cítil rozhodně nejlépe, když jsme hráli dvakrát finále se Vsetínem,“ připomněl Štraub dvě valašské derby z let 1995 a 1999, kde však pokaždé slavil rival a Štraub se svými spoluhráči si na krk pověsil stříbro. „Byla natřískaná hala, skvělá atmosféra. Škoda, že jsme to ani jednou nedotáhli do vítězného konce. Ale Vsetín měl výborný mančaft, který se dal porazit, nikoliv pravidelně porážet,“ ví Štraub, který vždy svým urputným a emotivním stylem hokeje patřil do srdcí zlínských fanoušků.

Tehdy byl centrem úderné formace s Pavlem Janků a Romanem Meluzínem, která patří vůbec k nejlepším formacím v dějinách zlínského hokeje. „Tři sezony, než Roman odešel do Finska, byly perfektní. Vytvořili jsme snad nejlepší lajnu, v jaké jsem kdy hrál. Oba kluci hráli v nároďáku, hráli na mistrovství světa. Pavel Janků se navíc stal nejlepším střelcem ligy. Byli jsme fakt dobří,“ nostalgicky zavzpomínal pro Idnes Štraub.

Idnes.cz: Na Zlín mám nejhezčí vzpomínky, vypráví Josef Štraub

Po sezoně 1995/96 však kapitán Zlín opustil za dosti komplikovaných okolností opustil. Bylo to po nástupu trenéra Horsta Valáška a některých nevyjasněných zákulisních machinacích. Tehdejšímu trenéru, který dovedl Vsetín ke dvěma titulům mistra České republiky, se Štraub nehodil do koncepce. Raději vsadil na příchod Zimy, Mařáka a Polcara z druhé strany kopce Sýrákova, než aby neúnavný bojovník, hecíř, vůdce střídačky na jedné straně a drsňák, provokatér na druhé straně, zůstal ve Zlíně.

„Máme dost kvalitních centrů a rovněž počet do nasbíraných trestných minut hraje v jeho neprospěch," obhajoval se Valášek, který se později Štraubovi omluvil. „Nebylo to lehké. Ale každý trenér má právo vybrat si hráče, kteří mu vyhovují. Zlínu se pak nedařilo, Valáška odvolali a já se v prosinci vrátil zpátky. Cítil jsem, že lidé jsou na mé straně. Kluci ale byli v tabulce desátí a ztrátu nedohnali. Do poslední chvíle jsem věřil, ale už s tím asi nešlo nic dělat,“ vzpomínal Štraub na svůj návrat koncem roku 1997.

Faktem zůstává, že po Štraubově odchodu ze Zlína do Třince se mnohokrát jak vedení klubu, tak i na zlínských tribunách ozývalo, že mužstvu chybí přirozený vůdce na ledě, tak i střední útočník jeho typu. Opačným směrem do Třince naopak z města obuvi putoval útočník Aleš Zima, hostování bylo na konci sezony změněno na přestup. Koneckonců v roce 1999 se dočkal i druhého stříbra.

Obrazek

Jeho posledním bylo play-off v roce 2000, kdy ševci podlehli Litvínovu… a zamířil do Vítkovic, poté Slavie, Českých Budějovic, zpět na Valašsko do Vsetína, opět Českých Budějovic, pak druholigového Přerova, Prostějova, Valašského Meziříčí, aby definitivně brusle na hřebík v místech, kde mu nejvíc nadávali, plivali a polévali pivem… ve Vsetíně. „Tak už to chodí.“

Autor: Daniel Ostrčilík s pomocí archívů

Narozen: 5. března 1966 v Příbrami. Výška: 175 cm. Váha: 80 kg. Post: střední útočník. Přezdívka: Pepa.

Kariéra: Příbram, Jihlava, Zlín, Třinec, Vítkovice, Slavia Praha, České Budějovice, Vsetín, Přerov, Prostějov, Valašské Meziříčí.

Největší úspěchy: 2x vícemistr extraligy (Zlín, 1995, 1999), 3. místo (Jihlava, 1988). 

Premiéra v nejvyšší soutěži: 22.9.1987 Jihlava - Litvínov 5:4

Premiérový gól v nejvyšší soutěži: 29.9.1987 Jihlava - České Budějovice 3:3