psg-soutez.png

Historie hokejového Zlína - Komfortní výlet za Ševci
Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


                            

          Komfortní výlet za Ševci,

                                                   aneb

                jak jsem utrácel peníze, které nemám

2.10 2005 Po neuskutečněném výjezdu do nedalekého Litvínova, kvůli jednomu nejmenovanému pánovi, se kterým jsem se domluvil, že se v úterý sejdeme na pracovní schůzku. Pak jsem si uvědomil, že nemůžu být na dvou místech najednou, tak jsem si řekl, že mu v úterý ráno zavolám a zkusím mu vysvětlit situaci. Jenže mi to nezvedal, tak jsem mu poslal SMS. Po celý den se mu nemůžu dovolat, tak absolutně rezignuju. Tak nejsem ani v Litvínově a ani nemám práci, tak to je, však víte kde! Středa  čtvrtek se bavím tím, že obvolávám různá čísla a ptám se, zda berou. Všude mi řekli negativní odpovědˇ. Ještě, že mám Andrejku, protože nebýt ji, nevím, zda bych si dovolil znova zavolat druhému soukromníkovi u kterého už jsem jeden den makal, ale po přepočítání měsíční výplaty jsem si řekl, že za tak málo dřít nebudu a dám přednost tomu prvnímu. Nakonec jsem se odhodlal a vyšlo to! Byli jsme domluvení na pondělní nástup v 7 hodin. Po neúčasti v Litvínově jsem si naplánoval dokonalý plán, který už prostě musel vyjít. V pátek ráno vyjedu vlakem domů do Otrokovic. Půjdu se podívat na masakr se Vsetínem. Sobota bude věnována mým nejbližším a v neděli na zpáteční cestě jen tak náhodou zabloudím do spartˇanské T-Mobile arény, kde Ševce čeká další zápas. Vrátím se domů a v pondělí ráno v 7 hodin budu stepovat na novém pracovišti. Není to geniální? Jenže osud mi vrazil další ránu mezi oči. Po seznámení s mým plánem mamce, mi to důrazně začala rozmlouvat a přidala se i ségra formou SMS ,,Ty Blboune, nikam nejezdi, nemas penize, budes okusovat omítku. Hokeju bude jeste dost.“ Přiznám se, že jsem změkl a nechal se přemluvit. Tak zase nic! Každopádně na Spartu pojedu, i kdybych měl umřít hlady! A taky že jo! Když zjišťuju, že z Prahy přijedu až 0:52 a kdo ví v kolik pojede trajfl do Neštěmic jsem se rozhodl, že zavolám mému novému zaměstnavateli, zda bych mohl nastoupit až v úterý, protože: ,,si musím v Otrokovicích na úřadě vyřídit nějaké papíry a dnes v pátek nemají úřední hodiny. Takže tam zajdu v pondělí a hned pak vyrazím do Ústí. V úterý ráno na 7 hodin budu v práci“ Tohle je samozřejmě totálně vymyšlené, protože nevím, jaká by byla má pracovní výkonnost po 4 hodinovém spánku. V pondělí se v klídku vyspím a další den nastoupím čilý, jako rybička. Přišla mi i SMS od Radečka: ,,tuto nedeli se kona vyjezd na Spartu. Odjezd 12:30 od stadionu. Cena 250 kč. Tvoje ucast dobrovolne povinna. Více na netu nebo na (tel. Číslo) Radecek“

V neděli ráno jsem si zašel pro nový Nedělní Sport a 10 rohlíků, aby bylo co na svačinu. A pak už jsem se pomalu připravoval na cestu. Andrejka to měla sice oficiálně povoleno, ale sama nevěděla zda jet, protože se vracíme až pozdě v noci a ráno musí jít do školy. Po zdlouhavém přemýšlení se rozhodla, že pojede. Já ji do ničeho nikdy nutit nebudu a prosit taky ne, je to jen na ni, zda bude jezdit. Musí počítat s tím, že se budeme vracet někdy až v nočních hodinách a někdy to bude zdlouhavé a bude zima. Myslím, že to za všechno stojí. Když se občas ve škole prospí, stejně ji nic neuteče. Balíme věci do batohu. Chybět nesmí dres a šála. Pití a pár rohlíků, kdyby bylo nejhůř a taky pivo!S tím vím, že mě tam nepustí. Ale to pivo propašovat musím. S očekáváním co mě čeká vyrážíme kolem půl třetí z bytu. Fanouškovský oblek a kolem pasu šála. Jedeme 51 na Mírové náměstí a v trajflu s náma jede i novopečená 1.vícemiss aerobik Alena Slováková. Právě včera jsme měli tu možnost vidět ji v televizi v záznamu na Nově a dnes ji vidíme v trajflu. Na nádru kupuju 2 zpáteční jízdenky Praha Hl.n. – Ústí nad Labem Hl.n. Na tom by nebylo nic divného kdyby to nebyly do vlaku  EuroCity. Nic jiného mi taky nezbývalo. Byl to jediný vlak, který jel směrem Praha. Zpáteční lístek pro jednoho z nás stál 204kč. 15:19 jsme vyrazili vstříc novým zážitkům do Prahy, matky měst. Připadal jsem si jak prezident, když jsem se vezl. To byla pravá a nefalšovaná buržoazie, jak by řekli fanclubáci. Tu jízdu jsem si vyloženě užíval. Četl jsem si Sport a pojedl rohlíky. Za hodinku, přesně 16:22 jsme byli v Praze – Holešovicích. Prozkoumali jsme terén a nejdřív se mi vůbec nezdálo, že bych tu někdy byl. Jenže když jsem se zeptal paní v  jednom z butiků na nádraží, jak se dostanu k T-Mobile aréně, nasměrovala mě správným směrem. Už jsem věděl, kde jsme a šel jsem jistým krokem. Ani ne za pět minut jsme byli, tam kde jsme potřebovali. Koupil jsem dva lístky do sektoru hosté (119). Lístky stály 80 kč. Jen tak pro zajímavost. Lístky do spartˇanského kotle stojí polovinu. To je naprostá nehoráznost. Chodili jsme kolem arény a krátili jsme si čas čekání, který nám zbýval, než se roztočí turnikety a pořadatelé budou pouštět první diváky. Vidíme hráče, jak si vyklusávají před halou. Mokrejš, Houdek, Barinka, Pištěk, Jenáček a Nosek byli těmi poctivými. Zatím jsem jediný, kdo se kolem haly pohybuje ve žlutomodrém. Ale každou chvíli očekávám příjezd 40-ti členné smečky rozpustilých zlíňáků. Snědli jsme zbytek rohlíků, protože s nimi by nás asi do arény nepustili. A co s pivem? Tam je to taky nejisté. Poprosil jsem tedy Andrejku, aby ho schovala k sobě a ,,propašovala“ dovnitř. Děvčata mají ,,osahávat“ zakázáno, takže kdyby někdo chtěl, tak tam dostane i trhavinu. Ája si prohlídla jak to chodí při vstupu na extraligový zápas a prý tohle ještě nezažila. Já tam chtěl dostat jednu plechovku piva a bohužel jsem si musel pomoct sám, Ája to odmítla. Prý se nebude ztrapňovat. Když mi nechce pomoct, musím se o to pokusit sám. Šel jsem stranou a zamotal jsem ho do dresu. Pak už jsme se rozhodli jít dovnitř i my. Procházím šacovací kontrolou a musím ukázat i batoh. Nic mi neobjevili a ještě musím strčit lístek čárovým kódem do strojku (Jak se to dělá, mi ukazuje paní), protože takovou moderní techniku nemají v Ústí a zatím není k dispozici ani doma ve Zlíně. Turniket se točí a už jsme vevnitř.Ještě se jdeme oba vyprázdnit a hledáme náš sektor. Obcházíme půl arény, než nacházíme náš sektor 119. Ještě musíme projít další kontrolou lístků, zda máme povolení zrovna sem. Hráči už krouží po ledě a s Andrejkou sledujeme, kdo se rozcvičuje. Chybí Ičo Murín(problémy s třísly), dnes ho nahradí Altrichter, jeho náhradníkem je nějaký mladíček.  Ajka   marně   hledá na ledě i Jirku Pilušu, se kterým si mimochodem píše e-maily. Ano správně, Andrejka Koutná z Ústí nad Labem si píše s hráčem juniorského týmu HC Hamé, juniorským reprezentantem do 20 let a hráčem, který už si odbyl premiéru v extralize. Pomalu přicházejí i další zlínští fanoušci bydlící v Praze a řeknu vám, že jich není málo. A já už pomalu začínám být nervózní, kde vězí. Zatím stojíme v sektoru 119, ale uvědomil jsem si, že pro dnešní večer náš sektor je na 118. A tam taky všichni ve žlutomodrém míří. A tak pobídnu Ajku a jdeme za nimi. Mezitím do nás cosi hustil zelený mužíček (UFO) narozený za dob prvního československého prezidenta T.G. Masaryka. Ach jo, ti důchodci!  Začíná zápas a zlínský fanclub nikde! Co se děje? Do zlínské branky se staví Martin Altrichter. A jeho největší brankářský idol Petr Bříza se staví do spartˇanské klece. Neodehraje se ani půl minuty a přichází asi 40 členná skupina fanoušků Zlína. Okamžitě se zaplňují volná místa začíná se fandit! Hromové Šéééévci!!! Ševci!!! Ševci!!!...“ zní z našeho sektoru. Spadl mi těžký kámen ze srdce. Bude dneska prdel, to už je zajištěno. Hru Zlína v první třetině musím abnormálně pochválit. To byla zlínská klasika na hostujícím ledě. Důsledná defenzíva, protiútoky a časté prověřování pozornosti Břízy. Kdybychom tak hráli po celý zápas jsem si jistý, že nejméně bod si z Prahy vezeme. A když už se do šance dostali ,,pražáčci“ radost jim zkazil Altrichter. Otevírám si pivo zn. Zubr, které jsem úspěšně propašoval. Zatrne nám v 10 minutě, kdy se Alkáč nedohodne se Zubem a ten puk kopne do tyče. O 4 minuty později nám ztuhne krev v žilách ještě víc, kdy nějaké spartˇanské hovádko (Stehlík) prasácky narazí Baryho na mantinel. Ten okamžitě za pomoci spoluhráčů odchází do kabiny s krvavým zraněním (později se ukáže, že  to byl zlomený nos) ,,Profík“ sudí Smeták uděluje Stehlíkovi trest 5+do konce utkání. A my se zlobíme na celý domácí tým, fanoušky a možná i maséra s lékařem, prostě na celou Spartu, protože: ,,Spartááá, Spartáá bůůůzerantůů partááá…“  Přesilovka je odehrána, tak jako by ji ani nehrál Zlín, tedy velice vlažně. To je zapomenuto hned, když Záhora nahazuje na branku a Moky tečuje puk za Břízu. Góóóól!! Je tam!!! A naše šály letí nahoru a rozeřvávám jeden z našich chorálů..,,Pééétr Mokrejš!!! Pééétr Mokrejš!!!“ oslavujeme prvního střelce zápasu. ,,Fandícelýrožek!!Fandícelýrožek!!“ oslavný chorál se rozléhá arénou…,,Naši Ševci od Dřevnicééé….“ O přestávce se všichni hrnou k občerstvení a u piva a klobásy rozebírají první třetinu. Já s Ájou sedíme na betonovém schodě a čekáme na začátek 2 třetiny. Ta už není tak úžasná z pohledu Zlína a spíš se bráníme a  čelíme tlaku domácích toužících po vyrovnání. Trochu rozptýlení přinese pokřik: ,,Morava a Slezsko, není žádné Česko!!! Morava a Slezsko, není žádné Česko!!!“ To se na mě Ája tak vyčítavě ,,koukne“ a  přímo mě vraždí pohledem. Hrdí Moraváci se nezapřou, přece nejsme nějací obyčejní ,,čecháčci“, ale praví a nefalšování Moraváci. I když tam bydlím… a proto: ,,Moravááá jéédéé Morava!! Moraváá jéédéé Morava!!“ Po celý zápas pan Legendární rozjíždí své rychlíky a Andrejce se to strašně moc líbí. To jinde nemají,právě díky tomu je nás slyšet všude po celé republice. Při jednom vyloučení náš kotel posměšně vyzývá postiženého: ,,Koukej mazat!! Koukej mazat!! Koukej mazat!!“ a když spartˇan usadí na trestnou lavici, vidím (hlavně na členech fanclubu) úsměvy. A já se přímo popadám smíchy. Andrejka tomu nerozumí. Víš, my na Moravě na to máme jiný pokřik ,,Vypadni!! Vypadni!!“ ale když to slyšíme musíme se tomu vysmát, prostě nedá nám to. V 19 minutě 2 třetiny neodoláváme tlaku a Sivek vyrovnává na 1:1. Ševci dál dělají chyby a za nedůslednost jsou krutě trestáni. Za 69 vteřin se do vedení dostává Sparta zásluhou Chabady. Je to škoda, tedˇ je na koni Sparta. Musíme se vzpamatovat a pokusit se o vyrovnání. Bude to složité. O přestávce zase sedíme na betonovém schodě. Když mě zahlídne Éééliška, obviní mě, že za momentální stav můžu já. J Já můžu za všechno! I za stávku soukromých lékařů…?J Ve 3 třetině se pokoušíme vyrovnat hru. To se nám jakžtakž daří, ale překonat Břízu je pro naše střelce nadlidský úkol. Sparta využívá okénka, nebo spíš okna v naší obraně a zatápí. Altˇák se pak může rozčilovat, jak chce. On mužstvu dnes pomohl několikrát fantastickým zákrokem, ale na vše stačit nemůže. Ríša Král několikrát předvede souhru se svým partˇákem Márou Melenovským a  to  se  nám  líbí. ,,Ríša Kráál!!!  Ríša   Kráál!!...“ duní T- Mobile arénou a vůbec nám nevadí, že jsme hosté. My jsme doma všude!!! ,,Hááácééé Hááméé  vííc než mistr!!! Háácéé Hááméé vííc než mistr!!!“ Ani podpora více než 60 hrdel nepomohla Ševcům ke zkorigování výsledku. Naopak útočník Ton dvěma zásahy rozpráší snahu HC Hamé do ztracena. Naštěstí to je výpadek, který se Ševcům nestává často. Květák a spol. se snaží rozeřvat náš chorál, ale Radeček u bubnu nemá slitování a okamžitě je přehlušen. Radek má sice pravdu, že není žádný důvod oslavovat, ale kdy já si zase zařvu tento elektrizující chorál? Po zápase stejně hráčům děkujeme za snahu: ,,Hoši děkujem!! Hoši děkujem!!...“ a každý z hráčů nám potleskem poděkuje za hlasitou podporu. S Ájou odcházíme ale hradba policajtů nás zastavuje a žádá nás, abychom budˇ počkali 10-15 minut, nebo abych vysvlékl dres. O druhé možnosti ani neuvažuju a čekáme. Andrejce se to vůbec nelíbí, ale nic jiného ji ani nezbývá. Proč ta opatření? Odpovědˇ je jednoduchá. Chtějí zabránit možným potyčkám mezi dvěma tábory fanoušků. V Praze o tom asi vědí své. Možná tak někteří z nás nevypadají, ale my jsme hluční, ale docela slušní a nekonfliktní fanoušci. Ale je lepší počkat, než pak odcházet s rozbitým rypákem. Počkali jsme si asi těch 10 minut a pak odcházeli zadním vchodem. Fanclub šel přímo ke svému autobusu s pokřikem na rtech: ,,MY TU NÉÉÉŘVEME, MY TU NÉÉÉŘVEME, my sme potichu, my sme potichu, MY TU NÉÉÉŘVEME, MU TU NÉÉÉŘVEME, my sme potichu…“ a Ája už asi vůbec nechápala vůbec nic. Co ji asi probíhalo hlavou? ,,Co ti Ševci ještě nevymyslí…?“  J Hráči se pomalu trousili do autobusu a u některých šlo vidět, že na nás nezapomněli. Poznali nás a první pozdravili. Když kolem nás prochází Bary, hned se ho ptám, co se mu stalo. On jen nesrozumitelně něco řekne. Když se zeptám Áji, co říkal, tak prý má rozbitý nos. Šine se i Altˇák a jemu oznamuju, že jsme se na něho přijeli podívat, ale jak se zdálo vůbec nás nevnímal. Byl silně zaneprázdněný. Měl u sebe oba své syny a kolem sebe plno známých např. zpěvačku Moniku Absolonovou, která se u nás zdržovala v kotli. Nelze se tomu ani divit, když několik let chytal ve Slávii a dostal ji do extraligy. U autobusu se ještě zdržují čtyři Zlíňáci v dresech žijící v Praze. Podle jejich slov jsou to právě oni, ty ,,pražské kurvy“, které tak ,,slavně“ vyvoláváme. Znám jediného, Benoita, který byl a je častým účastníkem zájezdů. Jeho společníka Honzu už jsem někde taky viděl. Tak kecáme a všichni chválíme procházející hráče, kteří jsou trochu skleslí. Čekáme na jejich odjezd, protože s Ájou máme ještě čas, vlak nám jel z Hl. nádraží až 23:22. Ševci odjíždějí a tři fanoušci jim tleskají. Ája zůstává v klidu, to by bylo od ní poněkud překvapivé. My jdeme na nádr do Holešovic a hledáme vstup do metra. To po chvíli snažení nacházíme. Ája jízdu na černo nechce riskovat, takže aspoň pro ni musíme koupit jízdenku. Ti Pražáci to mají tak složité, že už to nemůže být složitější. Asi po pěti minutách zkoumání strojku na jízdenky kupujeme za 14 korun českých jeden lupen. Já mám své sponzory- Dopravní podnik hlavního města Prahy. Vezou nás pojízdné schody a začínám dělat menší divadélko, protože i přes prohru jsem ve výtečné náladě, už v Praze jsem mohl říct, že výjezd byl povedený. ,,Já jedůůůů…“ nebo ,,Jedeme Ševci jedeme“ Čekáme na metro, ale podle značení se dlouho nemůžu vyznat jakým směrem přijede a jakým směrem odjede. Nakonec mě to napadne a vím, že jedeme dvě zastávky. Do Prahy na hokej, fotbal, možná památky, ale bydlet? V žádném případě! Vysedáme na zastávce Hlavní nádraží. Metro i vlaky jsou umístěny v jednom velkém objektu. Hledáme tabuli s odjezdy vlaků, ale Ája hledá náš vlak na tabuli příjezdy. To mě docela pobavilo…Jdeme dál, ta správná tabule se na nás krásně směje i s našim časem odjezdu. Ajinko moje, víš my odjíždíme…J Máme hlad, tak za 30 kč kupuju jednu bagetu a dělím ji na dvě poloviny. Zaháním hlad a docela se mi to daří. Procházíme se po nádru a trpělivě čekáme na příjezd našeho vlaku. Jsem monitorován všemi lidmi, kteří procházejí. 23:22 přivalí náš rychlík, nasedáme a jedeme k domovu. Cestou oba ležíme na jedné sedačce. I policajti, kteří hlídají vlak před nepříznivými vlivy osob lihem opojených se mě ptají, kolik byl hokej. ,,Prohráli jsme 4:1“ odpovídám v poloze ležícího Ševce. Bez bot, jen v ponožkách se válím po kožené sedačce. To není úplně normální jev fanoušků. A usínám….Andrejka mě budí před Ústím, bo za chvíli vysedáme. Stále ještě ve fanouškovském obleku procházíme nádražím a jdeme čekat na zastávku na bus číslo 101. Naproti nám stojí dva taxikáři a čekají na zákazníky. Bedlivě mě pozorují. Já si uléhám na lavičku. Podle mojí ,,manží“ jsem vypadal, jako bezdomovec, ale já si myslím, že jsem vypadal jako fanoušek Ševců ze Zlína. 1:08 nasedáme do poloprázdného autobusu a otočkou přes Mojžíř vražedným tempem hrdinů Kobry 11. Přesně 1:30 otáčím klíčem v zámku a Ája okamžitě ulehá do postele. Já si projdu teletext a plný dojmů a zážitků, které musím přepsat na papír usínám. Tyhle řádky píšu přesně týden poté, tedy 9.10 2005. Činím tak u největších propadácích televizí Novy a Primy v letošním roce. Vyvolení a Velký Bratr blokují ostatní pořady. Je smutné, že to nikoho z vedení televizí ještě nenapadlo. Vysílat dva totožné pořady v jeden vysílací čas, to je podraz pro všechny lidi v republice. Kdy už to skončí? Pomalu začínám propadat v depresi, že je to nekonečný příběh. Den za dnem, každý den jedno a to samé. Taky se těšíte, až se zase budete moc dívat na vaše oblíbené pořady? A nebo propadáte panice, že vymyslí zase něco stupidního?

PRO TV NOVA a TV PRIMA: ,,Nás to vůbec nezajímá, nás to vůbec nezajímá, nás to vůbec nezajímá, my jsme Ševci ze Zlína.                       

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář