Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


Narozen: 13. 7. 1975 ve Zlíně. Výška: 181 cm. Váha: 90 kg. Post: útočník. Číslo dresu: 32, 33. Hůl: P. Přezdívka: Jack, Jenas.

Kariéra: Zlín (jun, 92-93), Kroměříž (II. liga, 93-95), Šumperk (I. liga, 95-00), Zlín (00-06), Vsetín (2006), Litvínov (06-12), EHC Freiburg (12-13).

Největší úspěchy: mistr extraligy (Zlín, 2004), vicemistr extraligy (Zlín, 2005), 3. místo extraligy (Zlín, 2001).

Premiéra v extralize: 42. kolo: 4. února 2000 Vsetín - Zlín 2:3

Premiérový gól: 52. kolo: 12. března 2000 Zlín – Litvínov 7:3

Premiérový kanadský bod: 44. kolo: 18. února 2000 Karlovy Vary – Zlín 3:3 (asistence)

Jediný extraligový hattrick: 29. kolo: 6. prosince 2002 Zlín – Havířov 9:3

V extralize: 680 zápasů, 146 branek, 171 asistencí, 317 kanadských bodů, 441 trestných minut.

V reprezentaci: 2 zápasy, nebodoval.

 

 

Martin Jenáček - žádná velká superstar, ale hráč, kterého potřebuje každý tým. Poctivý dříč, umí uplatnit důraz a pohotovost, neváhá odvést černou práci. Takový byl po celá léta - nikdy příliš nevyčníval, vždy byl ale vidět. Jak se mu jubilejní 300. zápas podaří, uvidí diváci už v pátek v utkání s Třincem.300. zápas v nejvyšší soutěži - to je meta, kterou má na dosah třicetiletý Martin Jenáček. Za sebou má kariéru ve druhé lize, ale hlavně působení v rodném Zlíně završené zlatým vrcholem v podobě zisku mistrovského titulu v roce 2004. Ohlédněme se ale do minulosti ještě více...

 Vyrůstal se svým starším bratrem Lubošem ve zlínské čtvrti Obeciny. Píše se rok 1980, do útrob gottwaldovského zimního stadionu vchází člověk, který zdejší prostředí dobře zná. Prvně se zde však rozkoukává jeho malý syn. Další z mnoha kluků, kteří se chtějí prohánět po ledě s hokejkou, možná další hvězda mezi mantinely nebo jen nový přírůstek do řady zklamaných - těch, kteří do velkého hokeje nikdy neproniknou.

"Bylo mi pět let, když mne můj otec, který hrával v tehdejším TJ Gottwaldov, stejně jako před tím bratra, přivedl do přípravky,"říká dnes třicetiletý Martin Jenáček. Cesty jeho hokejového života byly spletité, když se ale dnes ohlédne zpátky, určitě celoživotní dřiny nelituje. Titul mistra své země mu už nikdo nevezme. V pátek 7. října 2005 by měl odehrát MartinJenáček 300. utkání v extralize. Tuto metu stihl dobýt během šesti sezon v nejvyšší soutěži.

Otec Martina Jenáčka hrával obránce, synovo jablko ale spadlo daleko od stromu. "Hraji útočníka, i když někdy kolem šesté sedmé třídy mě to táhlo spíš do obrany. Trenéři mne ale postavili do útoku, kde jsem potom dával hodně gólů, tak už jsem tam zůstal,"popisuje Jenáček peripetie svých mladých hokejových let.

Během dvanácti ročníků v mládežnických kategoriích potkal spoustu hokejistů. Kdo z bývalých spoluhráčů to dotáhl ve velkém hokeji nejdál? "Určitě Petr Čajánek. To je z mého ročníku nejslavnější spoluhráč,"vytahuje Jenáček těžko překonatelný trumf. Cesty Petra a Martina se ale rozešly hned po první sezoně v juniorském týmu Zlína. Jenáček pokračoval ve 2. lize v barvách Kroměříže a později hlavně Šumperka. Na severu Moravy strávil čtyři roky a překvapivě na působení v nižší soutěži vzpomíná v dobrém. "V Šumperku bylo vynikající publikum, lidé a celé město žilo hokejem. Hráli jsme na špici tabulky, i proto na toto působení vzpomínám rád," říká útočník.

Pozvánka zahrát si v rodném Zlíně extraligu Jenáčka nadchla. "Dobře, že jsem v Šumperku vydržel hrát, čekání se mi vyplatilo. Bylo to sice až ve 24 letech, ale jsem rád alespoň za to,"říká skromně. Extraligové začátky nebyly lehké, v týmu dominovali Leška s Čajánkem, Jenáček však horní řadu na střídačce příliš nezahříval. V základní části své první sezony absolvoval 49 zápasů, ve čtvrtfinále s nadupaným Vsetínem všech šest a zatížil konto budoucího mistra třemi brankami. "Byl jsem ale hrozný trémista, nabídka zahrát si extraligu tady ve Zlíně byla pro mne šokem,"popisuje Jenáček pocity ze sezony 2000/2001.

První branka přišla velmi brzy - už v druhém kole, 10. září 2000, otevřel skóre v zápase s Českými Budějovicemi. "Byla to taková dorážka, žádná velká akce. Já ostatně dávám většinou góly z dorážek,"vypichuje Jenáček svou hlavní přednost - důraz před brankou.

Přestože se zlínský útočník produktivitou ani neblížil ofenzivním esům z prvního útoku, vydržel na zimním stadionu Luďka Čajky další čtyři sezony. Na kterou vzpomíná nejraději? "Mám dvě oblíbené sezony. Jednu z osobního a jednu z týmového hlediska. Ročník 2001/2002 mi vyšel výborně, dal jsem 21 branek."Do historie se tehdejší Berani zapsali infarktovým sedmým čtvrtfinále se Znojmem. Petr Leška je tehdy vystřelil v prodloužení do nebes, byl u toho i Jenáček. Ve 14. minutě vyrovnával na 1:1.

 

"A druhá oblíbená sezona je samozřejmě ta mistrovská. Nikdo jsme moc nepočítali s tím, že bychom mohli ten titul vyhrát, o to bylo všechno hezčí. Na to se prostě nedá zapomenout,"vzpomíná zlínský rodák. Ze stejné sezony pochází i Martinův zatím nejdůležitější gól v kariéře. "Bylo to v pátém zápase finále, kdy jsem zvyšoval na 3:1. Tehdy se už mohlo rozhodnout o titulu a proto z této branky mám největší radost." Co se týče nejdůležitějšího zápasu hokejového života, nemusíme chodit daleko. "Určitě všechna finálová střetnutí se Slavií tady ve Zlíně z téže sezony. To bylo pro mne něco neskutečného," okamžitě loví útočník HAMÉ v paměti. "Byl to určitě vrchol mé kariéry, ale kdyby se mi ještě někdy podařilo finále hrát, vůbec bych se nezlobil."

Když někdo nastupuje v první formaci druhého týmu extraligové tabulky, občas mívá i jiné než pouze klubové myšlenky. "Tak na reprezentaci vůbec nemyslím, to jde úplně mimo mne. Soustředím se pouze na ligu,"prohlašuje Jenáček rozhodně.

Plány do budoucna? Ty zatím příliš neřeší: "Až přijde konec kariéry, tak přijde. Zatím nevím, co bych dělal dál. Teď chci hrát ještě pár let extraligu a být zdravý."

300. extraligový zápas v klanu Jenáčků je sice úctyhodná meta, zaujme ale spíše statistiky a fanoušky. Hokejisté většinou čísla moc neprožívají. "Abych pravdu řekl, ani jsem o tom nevěděl, statistiky sleduji jen občas," přiznává jubilant. "Takže to pro mne bude zápas jako každý jiný," přidává obvyklou frázi. "Rozhodně větší motivaci budou mít kluci, kteří přišli z Třince před sezonou. Pro ně to asi bude zvláštní zápas."

text: www.hokej.zlin.cz

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář