Historie hokejového Zlína

Před několika dny skončila zlínským hokejistům sezona a nastoupili na dovolenou. Někdo může namítnout, zda-li vůbec zaslouženou.  Konečným 13.místem Berani vyrovnali nelichotivé postavení ze sezony 2002/03, avšak již v následujícím ročníku se ve Zlíně slavil mistrovský titul. Všichni doufají, že historie se bude opakovat a každý v tom hledá nějakou podobnost, či souvislost. Nejen to, ale i shrnutí a komentář sezony 2007/08, která se v každém případě zapíše do historických kronik, jako neúspěšná vám přináším v následujícím článku. 

Podobnost první je ta, že před začátkem obou zmíněných sezon se změnil generální sponzor klubu. Potravinářský gigant Hamé vystřídala firma zabývající se výrobou plastových oken RI OKNA.

Druhou podobnost bych hledal právě v konečném umístění, které bylo shodně předposlední 13. příčka.

Třetí podobnost je ta, že v obou případech se do týmu vracel v roli hráče, respektive v roli trenéra Rostislav Vlach a možná i trenér Venera, jenž v roce 2004 vykonával funkci generálního manažera.

Čtvrtá podobnost - do finále extraligy v obou letech postoupila Slávia Praha. Myslíte,že to všechno je jen náhoda? Nebo se bude historie opakovat?

Problémy začaly už v období letní přípravy na suchu, kdy si obnovil zranění kolenních vazů Petr Leška a musel se podrobit operaci. Martin Čech po pádu z kola si poranil klíční kost, Pavla Kubiše zlobila achilovka a Lubomír Vosátko si při fotbale způsobil zlomeninu kůstky v ruce. Leška se k týmu připojil až k poslednímu přípravnému zápasu, avšak chybějící téměř celá suchá příprava i chybějící herní praxe se mohla v průběhu sezony na Leškově kondici a výkonu projevit. Dobrou zprávou pro zlínské fanoušky byl příchod dvojnásobného nejlepšího extraligového střelce Jaroslava Balaštíka, jenž by měl vytvořit údernou řadu právě s Leškou.

Ani příprava na ledě neprobíhala podle představ. Nahuštěný zápasový program, o který se postaral na poslední chvíli vložený Tipsport cup. Zápasové zatížení hráčů bylo enormní, navíc výsledky nebyly optimální. Šance si hráči dokázali připravit, ale mizerná koncovka, kdy až příliš chtěli hráči své střelecké trápení prolomit, se na jejich pohodě projevilo. Ani další zranění se týmu nevyhybála, takže junioři, kteří měli ve čtvrté pětce sbírat zkušenosti se najednou objevovali v zahajovací formaci utkání.

Jak je již zlínskou tradicí, samotný vstup do extraligy se Beranům podařil nad očekávání. Těsná domácí výhra nad mistrovským týmem Sparty Praha 2:1. Ve druhém kole šokovali vítězstvím 4:1 na Kladně. Jenže bylo potřeba se dostat z výšin opět na tvrdou zem. Postupně se začaly rýsovat hlavní nedostatky ve hře Bokrošových svěřenců. Především výsledky na kluzištích soupeřů byly na pováženou. 6:1 v Českých Budějovicích a 8:2 v Třinci, daly jednoznačně najevo, že něco není v pořádku. Již domácí utkání s Litvínovem v 5. kole ukázalo, že hráči nedokáží tempo zápasu udržet celý zápas. Ale začátkem herní i výsledkové krize byl domácí zápas s Karlovými Vary. Nevinné nahození z půlky hřiště skončilo za zády Murína. Dlouho se tým držel, ale nepozornost, nesoustředěnost, či chyba jednotlivce srážela celý tým ke dnu. Na hráčích byla znát snaha, nasazení, ale chtění vyhrát bylo tak velké, že těžký psychický balvan je stahoval směrem dolů. Až do herní křeče, do které se dostal postupně celý tým, který chvílemi nebyl vůbec schopen vymyslet kloudnou akci. V každém zápase chyboval jednotlivec, jehož chyba, rozhodla zápas. Chyby v obraně, kdy pozdě a nedůsledně obránci přistupovali k útočníkům soupeře, pak mnohdy skončilo brankou. Ani brankáři nebyli letos tak jistí, jak jsme byli zvyklí z let předchozích. Přesto si myslím, že Murín několik kvalitních zápasů odchytal a pokud vydrží zdraví, ještě ukáže, jak kvalitním brankářem je. To se však bohužel nedalo říct k jeho náhradníkovi Jakubu Čechovi. Mladý, stále ještě perspektivní golman za dva roky nesplnil roli brankářské dvojky. Časté, mnohdy i fatální chyby rozhodovaly zápasy. Brankář by měl tým podržet v těžkých chvílích, Jakubovi se to povedlo jen zřídka. Na jeho obranu musím dodat, že má stále vše před sebou a pokud bude tvrdě pracovat, může o svých kvalitách přesvědčit a mnohé překvapit. Ač jsem byl Kubovým zastáncem, musím uznat, že na extraligu momentálně bohužel nemá. V normální hrací době zlínští nevyhráli dlouhých šest zápasů. Podařilo se jim to až na sedmý pokus v Pardubicích po vyčištění hlav ve zlínské zoologické zahradě Lešná, kde vzal hráče trenér Bokroš místo tréninku. V dalších kolech odehráli své dvouzápasové miniturné na hřištích soupeřů. Na ledě Liberce a Sparty příjemně překvapili. Nikoliv bodově, ale především herně se neztratili a byli svým soupeřům rovnocennými protivníky. Chuť, nasazení, bojovnost i odhodlání Beranům nechybělo. V následujích kolech byla forma nevyvážená. Útočníci jakoby znalezli svou ztracenou mušku, ale stále se objevovaly fatalní okna v obraně a defenzíva nebyla tak pevná, jako v minulých sezonách. V listopadové reprezentační přestávce mohli fanoušci shlédnout konfrontaci českého a ruského hokeje. Do Zlína přijel na týdenní soustředění celek Dynamo Moskva. Na první pohled byl vidět ten markantní rozdíl v pojetí hokeje obou mužstev i v kvalitě jednotlivých hráčů. Moskevský celek působil kompaktně a zlínští obránci jen ztěží, mnohdy za pomocí nedovolených zákroků zastavovali rozjeté ruské hráče. Po reprezentační přestávce nastoupili zlínští hráči po dlouhé době ve žlutých dresech a Pardubice smetli z ledu. Domácí série neporazitelnosti se natáhla na šest zápasů. Přerušila již až pražská Sparta, která za „pomoci“ rozhodčího Poláka vydřela těsnou výhru 2:3. Venku to však stále skřípalo a body z cizích kluzišť vozili jen výjmečně. V týmu proto nastaly další změny. Odešel Pavel Zubíček do Brna, jemuž po sezoně končila smlouva a odešel by zadarmo. Ke změně došlo i na trenérském postu, asistenta hlavního kouče Jaroslava Stuchlíka nahradil do konce sezony Stanislav Přikryl. Na penězích ztroskotalo i jednání o Petera Barinku, jenž byl ve Zlíně na zkoušce z Kolína. Týmy se nedohodly na financích, tak odešel do konkurenčního Třince. Těsně před Vánočními svátky spolu s personálními změnami dostal trenér Bokroš úkol od vedení získat v následujících pěti zápasech deset bodů, což byla podle dosavadních výsledků týmu přetěžká zkouška. Po smolné porážce v Českých Budějovicích prolomili sérii čtyř nezdarů proti Litvínovu a připsali si první, zároveň i poslední tři body, které byly zřejmě osudové pro kouče Bokroše. Zápas v Třinci i s Karlovými Vary herní zlepšení nepřineslo, proto před zápasem s pražskou Slávii trenér Bokroš rezignoval. Ihned poté se již nesly stadionem zvěsti, že by měl tým převzít Rostislav Vlach, což se nakonec také potrvdilo. A začal vskutku famozně. V dalším domácím zápase s Plzní otočili nepříznivý stav a vítězstvím 4:3 nastartovali šňůru tří vítězství, které znamenaly především zlepšený herní projev. V těch třech zápasech jsem viděl skoro všechno, co bych v této situaci vidět chtěl. Kromě nasazení a nezdolné bojovnosti, i pohyb, jiskru a dravost. Také mi přišlo, že hráče nový trenér uklidnil, psychicky je dostal na určitou úroveň, dal jim volnost, nesvazoval je taktickými pokyny, jako jeho předchůdce. V té době jsem věřil, že play off by mohlo být reálné. Avšak zápas v Liberci, jakoby vše vrátil do starých kolejí. Hráči sice bojovali, ale střelecky se soužili, což se projevilo v dalších čtyřech zápasech bez bodového zisku. Na body dosáhli překvapivě až v Karlových Varech po dalším excelentním výkonu, kde domácí skoro k ničemu nepustili a přivezli vítězství 2:5. A další galapředstavení předvedli hned v dalším zápase v Pardubicích, kde rozmetali domácí 1:5. Škoda, že podobné zápasy neodehráli častěji, než v pětizápasových intervalech. V dalších zápasech Berani posbírali šest bodů za dvě domácí výhry, nezi ně se vklínila smolná porážka na Slávii po dalším velmi sympatickém výkonu, která prakticky rozhodla o neúčasti zlínských Beranů ve vyřazovacích bojích. Následovala velmi ostudná a mediálně probíraná porážka 5:4 v prodloužení v Plzni, když ještě sedm minut před koncem vedli 0:4!!! Aprílové výkony pokračovaly přesvědčivým vítězstvím nad beznadějně posledními ústeckými Lvy a základní část uzavřely dvě prohry ve Vítkovicích a doma s Bílými Tygry z Liberce.

V minulé sezoně by již hráči pobírali dovolenou, letos museli odehrát díky velkému bodovému odstupu nic neřešící zápasy, které se odehrály vesměs před hrstkou několika stovek diváků. Hráči bez nasazení a nějakého zájmu o hru odklouzali většinu zápasů. Přísnější měřítko snad snesli jen mladí Pšurní, kapitán Okál a nadějní junioři, kteří v závěru byli nasazováni. Tento systém pro týmy bez play off by mohl být dobrý, avšak pouze za předpokladu, jak zde někdo na diskuzním forů fanoušků psal, kdy už poslední celek nemá ani teoretickou šanci se zachránit by se soutěž automaticky ukončila a poslední celek šel do baráže. V jiném případě je toto protahování soutěže naprosto zbytečné a nelogické. Letos měl této systém výhodu pouze pro Ústí nad Labem, které se díky těmto „přátelákům“ připravovalo na dlouho jistou baráž s vítězem první ligy.

Jsem toho názoru, že letošní sezona byla neúspěšná především z psychologického hlediska. Hokejisté jsou také jenom lidé z masa a kostí a speciálně pro hráče Zlína platí, že po úspěšných letech, kdy nechyběli v play off mají právo na podobný výpadek. Určitě ze dne na den hokej hrát jistě nezapomněli. Ale ve sportu hraje důležitou roli mnoho aspektů, které se schovávají za pojmem úspěch. Hráči si podvědomě možná mysleli, že to půjde samo,tak jako v minulých sezonách. Teď už si všichni uvědomili, že to asi tak jednoduché nebude. Návštěvník a fanoušek mohl vypozorovat, že pravidelně až na malé vyjímky, byly druhé třetiny zápasu nejhoršími. Hra bez systému, chaotický pohyb hráčů, kteří nevěděli, co mají hrát. Bez improvizace, pohybu, nápadu a myšlenky se hokej hrát nedá. I tyto vlastnosti mi často chyběly na herním projevu našich hokejistů. Vedení se snažilo do mužstva přivést typy hráčů, kteří chybí, ale ani to mužstvo nenastartovalo. Přesto příchozí nezklamali, pouze se svezli a odnesli špatnou a smolnou sezonu s ostatními. Hráči jako Klouček, Biegl nebo Andrašovský před zraněním byli platnými hráči, bohužel ani z toho se trenérům nepovedlo poskládat tu velmi složitou mozaiku. Důležitá je i disciplína. Hloupé fauly, kterých se Berani taktéž dopustili přinesly soupeři početní výhodu a z toho pramenící branku. Je důležité zbytečně nefaulovat a neoslabovat mužstvo. Zvláště dnes, kdy přesilovky prakticky rozhodují zápasy. Dnes je moderní pískat sebemenší kotakt z protihráčem, avšak stále častěji se z hokeje stává basketbal. Na obranu hráčů musím dodat, že i někdy já přestávám mít jasno, co vlastně rozhodčí posoudil jako faul a naopak. Je škoda, že z přesilové hry, která by měla být pro mužstvo takovou standartní situací, se stala běžná herní varianta, ve které jedno, či druhé mužstvo odehraje někdy i necelou půlku zápasu.

Avšak hráči si zaslouží opodstatněnou kritiku za způsob, jakým odehráli zápasy play out. Nelze se divit fanouškům, které už nebavilo chodit a podobné zápasy bez zájmu o hru. Je smutné, že zrovna hráči Zlína se k tomu postavili podobným způsobem. Tak jako jiní hokejisté mají v české společnosti většinou nadstandartní výdělky a už kvůli tomu by chtěli fanoušci, sponzoři a vedení vidět zodpovědné výkony úměrné výplatní pásce. Po takových výkonech jen dávají zelenou různým spekulacím ohledně prodávání zápasů a to ani samotní hráči ani skalní fanoušci neradi slyší. Jak směšně mohou vyznít slova hráčů o tom, že budou makat a bojovat až do konce...

www.daan.estranky.cz                                                                                         Dáán