Historie hokejového Zlína

V roce 1991 přišla další novinka v podobě rozdělení ligy na dvě skupiny. Zlínský tým obsadil v ročníku 1991/92 v relativně slabší východní skupině čtvrté místo a v play off se potkal s pražskou Spartou. Dokázal konečně vyhrát alespoň jedno utkání vyřazovacích bojů, ale nakonec podlehl 1:3 na zápasy. Vedení klubu začalo usilovat, aby zlínský celek vybředl z průměrnosti a zahájil cestu k vyšším příčkám nejvyšší soutěže- současně se zdůrazňovala kvalita hráčského kádru, materiální vybavení i finanční zajištění, které patřilo k nejlepším v republice. Z nových tváří se ve zlínském hokeji objevil Václav Baďouček z Plzně, dále trenéři sázeli na vlastní odchovance. Ligové zkušenosti získávali Roman Čechmánek, Miroslav Okál, Pavel Kowalczyk, Radim Vrla, Patrik Hučko, Martin Kotásek a Zbyněk Mařák. Zajímavostí sezony bylo, že brankář Ladislav Blažek odešel v rozehrané sezoně v lednu 1992 do Olomouce.  

Opět se změnil hrací systém soutěže, i když pouze na jeden rok.  Základní část se hrála za účasti sedmi celků z každé ze dvou skupin, které byly rozděleny podle sídla klubu na západní (česká mužstva a Zetor Brno) a východní (moravská mužstva a slovenské celky). Kmenové celky skupin se navzájem střetly  čtyřkolově, meziskupinově poté jen dvoukolově. Došlo ke změně na trenérském postu. Stanislav Přikryl se posunul na pozici hlavního kouče, když v roli asistenta přišel Miloš Říha.

A jak viděl čtyřiadvacátou sezonu mezi elitou nejlepší střelec mužstva Jaroslav Hub? „Na sezonu vzpomínám velmi rád, neboť se v ní dařilo nejen mě samotnému, ale i mým spoluhráčům bratrům Okálovým. Naše lajna byla nejúspěšnější z celého mužstva. Vždyť jsem zaznamenal šestnáct přesných tref, Mirek Okál jich dal třináct  a jeho brácha Zdeněk dvanáct. Náš součet jednačtyřicet tref do černého byl velmi dobrým výsledkem naší činnosti na ledě, i když konečné umístění vynaloženému úsilí příliš neodpovídalo. Na Zlín vzpomínám velmi rád, vždyť jsem se zde všechno naučil.“

Mladý, talentovaný obránce Roman Hamrlík

Obranná dvojice bratrů Hamrlíků se objevila v naší nejvyšší hokejové soutěži s úspěchem v minulé sezoně. V té současné toho však společně mnoho nenahráli – důvodem byla nemoc staršího z nich Martina. O něm jsme psali v minulém čísle Hokejových novin, Romana vám představujeme dnes.

Obdobně jako Martina vedla jeho první cesta na stadion zásluhou jeho otce. Od šesti let taky procházel postupně všemi žákovskými a dorosteneckými kategoriemi. Trenérsky se mu věnovali pánové Stuchlík, Miklík, Valášek, Šelešovský. V době, kdy svým věkem patřil do mladšího dorostu, dostal ostaršení, ale ani ve starších dorostech dlouho nepobyl a brzy se objevil v celku dospělých.

Pozornosti neušel ani u neprezentačních trenérů a jeho poslední akcí bylo nepříliš úspěšné vystoupení na mistrovství světa dvacetiletých v Německu. Co si o tom neúspěchu myslí sám?

„Ze začátku se nám vůbec nedařilo a to bylo asi rozhodující. Později se nám sice podařilo porazit Rusy i Kanaďany, ale závěr jsme opět nezvládli. Snad se mě vše podaří vynahradit na Mistrovství Evropy osmnáctiletých, které se bude zanedlouho konat v Norsku. Přípravu na ně jsme absolvovali na nedávném turnaji čtyř ve Finsku.“

Snem každého našeho hokejisty je hrát v zámořské NHL. Dostal jste se již někdy v průběhu vaší hráčské dráhy za oceán?

„Zatím se mi to nepodařilo, nejblíže k tomu jsem měl letos právě v době mistrovství světa dvacítek, kdy do Kanady letěla naše osmnáctka. Reprezentační povinnosti ale musely dostat přednost. V skrytu duše však počítám, že letos bych tam mohl jet na draft a tak se tam poprvé v životě dostat.“

A nyní pár slov ke zlínskému hokeji. Čekalo se všeobecně, že hra mužstva, jeho výsledky i postavení v tabulce budou lepší. Co si o tom myslíte?

„Těžko se mě na tuhle otázku odpovídá. Ne všichni se snaží odevzdat výkony na hranici svých možností, mnoho dalších se jim pak přizpůsobuje. Jsem však na kritiku ještě příliš mladý.“

Jak si představujete své další hokejové kroky? Hra v naší 1. lize asi největší uspokojení nepřináší?

„Rád bych hrál v nejlepší soutěži na světě, kterou je každopádně NHL. Hlavně abych uspěl na draftu a vydařil se mi tréninkový kemp před sezónou. Pokud bych se potom nedostal do prvního mužstva, asi bych zvolil možnost hrát na farmě. Potřebuji především zlepšit svou obrannou činnost a nepouštět se zbytečně do riskantního útočení. Nedostatků mám pochopitelně ještě celou řadu, ale to musí posoudit druzí. Bratr se loni tréninkového kempu v Hartfordu zúčastnil a sehrál i některá přípravná utkání. Z jeho zkušeností tedy mohu vědět, že v rychlosti, tempu a nasazení se naše liga s tamní soutěží nedá srovnat.“

Jste schopen se v zámoří domluvit?

„Když jsem navštěvoval učební obor (kuchař), tak jsem se učil německy. Ale ve škole jsem mnoho nepobyl. Vím, že bez jazykových znalostí to dobře nepůjde a proto se sám učím anglicky.“

Obligátní otázka pro mladé lidi na závěr. Vaše záliby mimo hokej?

„Jako většina jiných rád poslouchám muziku, tvrdší metal, mou nejoblíbenější skupinou je Metallica. Samozřejmě se taky dívám na video a něco si občas přečtu. Takže nic mimořádného.“

 Federální hokejová liga (FHL)

VEDENÍ KLUBU

Předseda: Josef Ondík, členové představenstva: Miloslav Boček, Jaroslav

Čeřovský, Josef Matějčný, Petr Mlčák, František Tomek, tajemník: Leon Wesley,

vedoucí provozu ZS: Miroslav Michalovský

REALIZAČNÍ TÝM

Vedoucí mužstva: Josef Kožela, lékaři: Jiří Gatěk, František Zálešák,

masér: Lubomír Pálka, kustod: Miloslav Sedlák

Trenéři: Stanislav Přikryl, Miloš Říha