psg-soutez.png

Historie hokejového Zlína - Tříkruhový zájezd na Vítka, aneb dá si někdo Becherovku?
Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


 

        „Tříkruhový“ zájezd na Vítka

                       aneb

          „Dá si někdo Becherovku?“

   Po povinné účasti ve výpravě do „Pravěku“, tu máme další z mnoha cest za zlínskými Ševci. Tentokráte za ostravským „Víťou“. Pokud Radeček schválí tento článek jako vhodný, objeví se i na stránkách zlínského fanclubu. Přesto nečekejte žádné speciality jako od pana Legendárního. Jeho články jsou nenapodobitelné a ani se o to raději nebudu pokoušet. Protože Legenda nejel, tak pořádně není ani kdo, by popsal dějiny. Jen se chci pokusit shrnout, jak jsme se měli, jaká byla nálada v autobuse i v ostravském paláci sportu přejmenovaném jako ČEZka Aréna. Je taky možné, že na nějaké „detaily“ zapomenu, ale lovím v paměti už čtvrtý den po zájezdu, takže mě prosím omluvte za případné zapomenuté údaje.

Jako už klasicky si na den, kdy míříme různými směry republikou za Ševci, vybírám v obchodním středisku Makro Zlín, kde momentálně pracuji dovolenou. Dopoledne ještě brouzdám na netu a  čekám až nastane čas vyrazit k „Čajkaréně“, kde je jako vždy určen sraz, pokud se jede autobusem s panem Mikeskou. Je určen na 14 hodinu. Takže něco po 13 hodině vyrážím trolejbusem. Jsem už „označen“ takže budím pozornost, kam to asi ti Ševci zase jedou, ptají se očima ostatní civilně oděni cestující.

Na terase (i uvnitř) „hospy“ zimního stadionu už netrpělivě vysedávají lidičky s půllitrem, či jinými (ne)alkoholickými lahodnými nápoji čekající na chvíli, kdy přijede pan Mikeska se svým „stříbrným šípem“ a  „velitel“ dnešního výjezdu, hm..tedy pardon ZÁJEZDU Radeček zavelí, my zvedneme své ctěné řitě, prdelky a prdele a odkráčíme nasednout do autobusu podle zbrusu nového zasedacího pořádku. Každopádně se nedá říct, že by každý seděl, jak má, ale spíše, jak kdo chtěl. Aspoň já vedle sebe neměl toho, kdo tam sedět měl…

ObrazekNa poslední chvíli přichází i staronový člen „Talíř“ a zaujímá místo vedle mě. Hlavně „alkoholikům“ přijde vhod, protože to vzal příliš vážně a jako zápisné dotáhl několik flašek různých druhů, chutí a vůní „ohnivých“ vod. To už jedeme a v autobuse vládne skvělá nálada. „Talíř“ by nejraději nás ožral všechny do jednoho, ale to se mu naštěstí nepovedlo. Většina z nás chtěla vidět hokej, což by ve stavu opojeném nebylo dosti prakticky možné. Dál však naléval a s nabídkou obcházel společně s Radečkem celý autobus. Já šel za nimi a snažil se vyfotit několik momentů s mým aparátem. Ulička je však ucpána některými neposednými a nenapravitelnými kumpány. Že Aliene a další mu podobní???  Takže se vracíme nazpět a posadím se na své místo. Dál probíhá autobusový alkoholový „mejdánek“. Vyjíždíme kopec Sirákov a cestáři zrovna spravují část vozovky, takže doprava je kyvadlová a máme na semaforu červenou, ale v buse „svítí“ každopádně zelená… chvíli to vypadalo na zácpu jako „dé“ jedničky…Naštěstí jen vypadalo. Na Sirákově si zadní část vozu žádá chcací…

Dostáváme se do Vsetína a to je pro nás pokyn k tomu, abychom v autobuse rozespívaliObrazek protivsetínskou „Záá-páá-lte Vsetín, začněte od Lápačéé…“ nebo „Sůůndejte ty boty od hnoje, hej, boty od hnoje…“ Všichni z oken a řvát, hulákat jen, co dech a hlasivky stačí. A taky že jo, lidé na chodnících a na zastávkách jen otáčeli palice kolem své osy, div si  je nevykroutili. Někdo z posádky prohlásil: „Je tady míň okýnek než v tom minulém autobusu.“ Projíždíme kolem nově postavené obytné části pro vsetínské Romy, které vystěhovali z dosud neobyvatelného Pavlače. A pokud nebudou platit nájem, poletí na ulici. To se zase vsetínské radnici musí uznat, že s nimi umí udělat pořádek. Za „Wesanovem“ na jedné z benzínek zastavujeme a každý si pauzu využije podle libosti. Chcací, srací, nakupovací, kouřová..jak je libo! Než nastoupíme do autobusu, uděláme skupinovou fotku. Fotografem je moje maličkost.  Ne jedním, ale třemi fotoaparáty zvěčním bandu šestačtyřiceti žlutomodře oděných osob. V jednu chvíli držím svůj foťák, Radečkův a ještě Ramískův. „Ještě já, ještě já“, řvu na rozcházející se skupinu, předávám foťák a sedám si před skupinku.. blik, cvak, hotovo. Nasedat do autobusu, jedeme dál. Ve „Valmezu“ děláme taktéž rozruch. Tak jako vždycky. Na jedné ze zastávek nabíráme Lvíčka přímo ze školy.Byly i takové hlasy, že ať „jedeme dál, nezastavujeme, máme zpoždění“  To by jsme mu nemohli udělat. Pomalu vjíždíme do kraje razoviteho, kde „Ostravaci maji kratke zobaky“, kde důlní skřítkové hledají diamanty a fotbalový Baníček je náboženství. Máme luxusní zpoždění, které ještě nabíráme v koloně daleké. A to ještě nám zdejší „přátelé“ chtějí zabránit vstupu do jejich chrámu, seč můžou jelikož a protože, prostě a jednoduše vykoupili lístky do prostoru za brankami. Pětadvacet šťastlivců lístky dostane hned a pro ten zbytek se budou muset sehnat. Já byl mezi první várkou, takže honem rychle dovnitř. Že by bylo vyprodáno se říct určitě nedá. A už vůbec ne sektory za brankami. Zatím zejí prázdnotou a majitelé vstupenek na tyto místa se vesele vyhřívají na tribunách po stranách s pocitem, že nám aspoň trochu znepříjemnili vstup. To ještě netušili, jaká bude odplata. Bude velkolepá a sladká, jako ten nejsladší zákusek.

ObrazekSudí dnešního zápasu „Milánek“ Minář vhodí úvodní bully a od nás fandí asi pět lidí a dva bubny, které se stačily dostat dovnitř. A jen čekáme na rozuzlení záplatky, jak se vyřešijů ostatní s „vyprodanými“ lístky. My v pěti zatím statečně fandíme, ale že by nás bylo nějak slyšet v té rozlehlé aréně, to se říct určitě nedá. Konečně přichází zbytek zlínského fanclubactva a po celý zbytek zápasu řídíme atmosféru v Čezce my. Ano asi šedesát statečných, žlutomodře oděných lidiček si tvrdě vyšláplo na ostravské Vítky. A nejen my. I na ledě působili hosté svěžejším dojmem, měli více důrazu rychlosti a tvrdosti v osobních soubojích a z toho pramenily i vyložené šance, které jsme dokázali oproti neproduktivním domácím proměňovat. Domácí měli sice podle oficiálních statistik více střel na branku, ale bylo jim to houby platné. Kuba Čech vše pochytal, co ne to ho trefilo a když ani to ne, tak obránci uklidili puk do bezpečí. Zlín hrál svoji hru ze zabezpečené obrany, Vítkovice se snažily tlačit do útoku, ale svoji nemohoucností se samy připravovaly o šance. O tom svědčí i dvě nevyužité vítkovické přesilovky pět proti třem.  Minář pískal všechno co viděl, ale naštěstí to držel v mezích, takže žádné excesy jako jindy se nekonaly, i když vždycky si fanoušci najdou důvod k nadávkám a pískotu a nebylo tomu jinak ani dnes ve Vítkovicících. Představila se nám naše nová posila se 24 na zádech se jmenovkou Novotný. Myslím, že se uvedl dobře, třebaže nebodoval, ale několik tvrdých střel, které vyslal na Pince ukázal, že by mohl být platnou posilou. Při přesilovkách i ve hře pět proti pěti nastupoval vedle Martina „Larryho“ Hamrlíka, tak jak jsme všichni asi čekali. Odvedl to co měl a ještě nám na náš pozdrav „Áááándrej Novotnýý! Áááándrej Novotnýý!! Áááándrej Novotnýý!“ zamával. Skórovali Pavel Kubiš, M.Čech a Standa Balán. Pavel Zubíček získal první letošní dva body za asistence a plusové body do statistiky pravdy. Jakub Čech získal první nulu v sezoně a po brankových přídělech v posledních zápasech tuto psychickou vzpruhu nutně potřeboval. Bude se s ním muset ještě počítat, je to stále mladý gólman, přestože už má odchytáno po dnešním zápase 44 extraligových zápasů. Hlavně v dresu havířovských Panterů ještě v jejich nejslavnější éře v nejvyšší soutěži. A asi bude muset první nulu náležitě zaplatit do pokladníčky v kabině. Řešit problém ohledně Jakuba Čecha jsme stejně museli. Jak skandovat jeho jméno. „Kuba Čech“ se některým lidem nezdálo, tak jsme spustili „Jakub Čech“ a když ani to nešlo podle představ řvali jsme jednoduché „Kuba,Kuba!“ Nejdůležitější však je, že nám na všechny tři druhy pozdravů zamával. O druhé přestávce dostal Wamp výborný nápad a to takový, že už za rozhodnutého stavu by kolem 15 minuty rozjet oslavný vláček. Tak se také stalo a naši „přátelé“ a obyvatelé  města Ostravy a blízkého okolí jen závistivě čuměli. Aby toho nebylo málo párkrát zaObrazek zápas jsme rozeřvali dosti provokativní, ale zdá se, že oblíbenou novinku „Kurvy z Hamé, to sme mýý, to sme mýý..“ nebo podobný odvozený chorál „Tak jsme kurvy no a có, no a có…“ No bavili jsme se parádně a možná i proto to neunesl nějaký vítkovický týpek a začal na nás poštěkovat jakési nesmyslné výplody a sedl si pod nás do sektoru. Toho pak vyvedli až pořadatelé s ochrankou. Ke slyšení byl mohutný mistrovský chorál „Naši hoši od Dřevnicéé..“ a třeba „Vysoký Jalovec“ které se halasně rozléhaly ČEZ arénou. Souboj hlasivek jsme jasně vyhráli a taky proto se ozývalo „Kde máte kotel!“ Neodpustili jsme si ani další provokaci na odcházejivší frustrované domácí diváky „Táhněte domů! Táhněte domů!“ a taky „Proč sem chodíte, když hovno fandíte!“ No zápas i atmosféru jsme si užili náramně a Ševci nám potleskem poděkovali a my hlasivkami. Sbalili jsme se a chystali se k odchodu. Ten však dole pod tribunou zdržela naše dnešní ochranka a zároveň kvůli naši bezpečnosti, dokud se to nevylidní. Bavili jsme se tady po svém a ke slyšení byly zajímavé až komické pokřiky a chorály.

„V jeteličku na políčku,tam kde potok pramení,                     „Litvínov haja heja Litvínov…“ dobře je nám po tělíčku,zákonem jsme chráněni,     

sosáčkama sosáme, bez přestání to samé,                 „Bazeny a sekačky šalalalalala…“

do pěti, do pěti musíme být u maminky v dou-pě-ti.“

„Spárto, my tě nikdy neopustíme, Spárto, my tě nikdy neopustíme…ale chce-me vítězství!

Spárto, Palko, blije na tebe, Spárto, Palko blije na tebe…“

„Třééc! Třééc!Třééc!“          „Kačerov jak hurikán, k nám už, míří…. Kačer huhu!“

„Rázní a smělí a s hrdými čely chtějí se dělit o zážitky své….gumídci méďové“

  „Správný zásah, v tu pravou chvíli, má když přízrak, temný…ta řeší problém tvůj a čipčipčip a dejl….“

A tak dále a tak dále, stoprocentně jsem na něco zapomněl, ale nemožu si všechno pamatovat. Jo ještě Joh.ny byl trošku ve stavu, kdy se jen těžko držel na nohou, neodpustili jsme si poznámku. „Joh.ny na šrot Joh.ny na šrot…“Asi deset minut, jsme za doprovodu policejní ochranky opustili ČEZKU a zamířili k přistavenému autobusu. Čekáme pak už jen na opozdilce a případně na závisláky na nikotinu. Při výjezdu z Ostravy nás doprovází dvě policejní auta. To je buržoazie jak kráwa s dvojitým v. :-). I když z Ostravy máme doprovod s majáčkem pokaždé...Atmosféra v busu nevypadá jako vítězná. Ale všichni jsou asi unavení, takže většina bud dřímá, nebo sedí potichu. Nebývalý jev.Kupodivu nevyletěla holubička ani ZE SKÁLY. Přesunerme se do Valmezu, kde nepřítomným popíšu nejlepší moment na cestě zpět, ne-li vůbec z celého zájezdu. Radeček se zmínil panu Mikeskovi o pasáži z článku pana Legendárního, kde popisuje čestná kolečka na kruhových objezdech podle toho kolik hokejisti vstřelí v tom daném zápase gólů. Dokážete si představit, jak autobus se otáčí na kruháči třikrát dokola? Néé, tak to si ani nepředstavujte, jinak se vám zatočí palice jako nám, kteří jsme to zažili. Jen Katka z toho vůbec nebyla nadšená a možná ještě děvčata, ale za kluky, pány, chlapy a ogary, panu Mikeskovi vzkazuju DĚKUJEME! A to podle Radečka dělají pardubičtí fans na každém kruhovém objezdu který potkají. :-) Průjezd Vsetínem vypadá poněkud klidněji, než na cestě tam, ale ani tentokrát jsme si neodpustili několik antivesanských  pokřiků. Jen aby se neřeklo. V Lutonině vysedá Kenny. Ve Vizovicích Eliška a v Přílukách Palko s  Kačerem. Na Náměstí Míru pouští Radeček "Talíře" ale ostatní musí nutně až k zimáku. Radeček prosí o dobrovolníky, kteří by odnesli bubny do kumbálu. Na konec se toho ujímají Radek, Jarda 007 a Pepíno. Loučíme se a já mířím směrem k domovu s pocitem, že mám za sebou další povedený zájezd...Kdo nejel, může jedině závidět a litovat zůčastněným....

                                                                                                                       Dáán

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář